Příspěvky

Píseň stromů

Obrázek
Tam, kde stál mladý dub, nerostlo mnoho dalších stromů. Místo nynější pustiny tu byl kdysi rozlehlý les. Trocha trávy kolem, pár nízkých rostlin s nepříliš barevnými květy a liána bylo všechno, co přetrvalo. Kdoví, ke se tu vzala liána. Těsně ovinutá kolem stromu nenechávala nikoho na pochybách, kdyby sem ovšem někdo přišel. Ale nikdo neměl zájem jít na tak opuštěné místo, nikomu nestála cesta za to, aby se podíval na nepříliš vzhledné zátiší. Jen dravec čas od času zakroužil na nebi nad tím pomníkem prázdnoty, pokaždé se stejným výsledkem. Když zpozoroval, že mu ten kus země k ničemu neposlouží, odletěl. Nikdy se nevrátil ten stejný. Každý měsíc, ve stejnou dobu, ne však o úplňku, se ozývaly hlasy. Mrtvé a dávno ztracené stromy ožívaly a zpívaly ve větru svoji smutnou píseň. Nebo jen tiše stály a mlčely a to ticho bylo trýznivější než jejich píseň. Žaloba důvěry. Žalujeme, jsme žalující strana, teskně lkáme a žádáme nápravu, prosíme o klid, ať můžeme odpočívat a začne nová doba. Chce
Okomentovat
Další informace

Iris (Tomb of Annihilation) - 2

Část 2 Malý gnóm nervózně přešlápl, když skupinka čerstvě seznámených dobrodruhů prošla kolem něj. Uvedl je do salonku. „Musím se vás zeptat na jména,“ řekl mírně, ale nesmlouvavě. „Mé jméno je Tellis. Tellis Harn,“ odpověděl tiefling s přirozenou autoritou. Přitáhl si plášť blíže k tělu. Nechtěl, aby symbol havraní lebky na jeho hrudi přivolal nežádanou pozornost. Iris na něj kradmo pohlédla. „Já jsem Velký Zelenobijec,“ hlásil se ork o slovo vzápětí. Chvíli se přel s gnómem, kterému to jako jméno nepřišlo, ale nakonec ustoupil. Ještě chtěl dodat něco o tom, že by se slušelo si sundat kápi, ale i to si nakonec rozmyslel, když se díval vysoko nad sebe. Potom se představila Iris, jako Gerda a Peepeepoopoo jako Nero. Ani jeden z neuvedl své příjmení, oba se tvářili, že ho prostě nemají. Po krátkém přemýšlení gnóm kývl a otočil se na zbývajícího člena skupiny. „A tobě říkají jak, pane?“ „Jméno není důležité,“ zachmuřeně zabručel stařec a obočí se mu svraštilo. „Jenže beze jména nemů
Okomentovat
Další informace

Iris (Tomb of Annihilation) - 1

Obrázek
Část 1 Lesní cestou se ozýval zvuk ztěžka se šourajících nohou. Staršího muže, který očividně napadal na jednu nohu, doprovázelo pravidelné klapání dřevěné hole. Postupoval pomalu, vlasy  mu prokvétaly šedinami a tělo už také nevydrželo to, co dřív. Kdyby neměl metr sedmdesát, jeho rysy by náhodného pozorovatele přesvědčily o tom, že je to trpaslík. Ostražitě se kolem sebe rozhlížel i přes to, že les byl tichý a klidný. Za ta léta se naučil být takový, nejednou mu to zachránilo život. Zastavil se, když uprostřed cesty viděl stát prázdný vůz. Takový valník. Něco mu na tom nesedělo. Chyběl kůň, některé sudy byly převrácené na zemi a když přišel blíž, viděl šípy, které trčely z valníku. Pomalu ho obešel, viděl stopy, které vedly ze severu na jih a ještě jiné, které vedly do lesa. Vytáhl pár šípů, které byly mělce zapíchnuté ve dřevě. Ani mu to nedalo moc práce. Pak si vzal svůj deník a pečlivě si zaznamenal polohu vozu. Z lesa ho pozorovaly dva páry očí. Jedny dravé, hladové po lidské krv
Okomentovat
Další informace

Příběh Lilly (Lillian Engera) - 5

 Část 5 Skupina stála uprostřed zničeného dřevorubeckého tábora, všichni prudce oddechovali. Pot jim stékal z čel a mísil se s jejich krví i se zbytky nepřátel. Dívali se po sobě. Snad by se už mohli nazývat přáteli, vždyť společně prožitá dobrodružství tvoří a tříbí sociální vazby mnohem rychleji. Stáli tam, vděční za to, že pořád vidí slunce. Byli rádi, že se potvora rozhodla odejít. Pomalu jim docházelo, a někomu možná i rychleji, že tu mohli zemřít. Stáli tam a poslouchali okolí. Ticho, které se po boji rozprostřelo bylo náhle přerušeno tlumenými nárazy. Vycházely z jediného dřevorubeckého srubu, který ještě zůstal nerozbořený. Kello rychle sebral několik šípů, které se kolem něj válely na zemi. Drake se otočil na Lilly: „Nejprve na mě používáš divnou magii, která ubírá životy a teď tohle. Máš mi dát lektvar, jako používá Kello. Ty mě chceš snad dorazit. Takhle se chováš k legendě?!“ Mluvil udiveně, naštvaně a rozzlobeně. Nedokázal pochopit, že by mu druidka chtěla ublížit. Můž
Okomentovat
Další informace

Příběh Lilly (Lillian Engera) - 4

Obrázek
Část 4 Bylo po boji. Skupina hrdinů se na sebe unaveně podívala a všichni svorně začali prohledávat mrtvoly. Našli pár zlaťáků a několik dalších drobností, ale nic, co by bylo nějak významné. Vydali se lesem po cestě dál k cíli své cesty – do dřevorubeckého tábora. Pokračovali dál na sever a když už se na nebi objevily červánky a slunce začalo zapadat, rozhodli se utábořit se. Našli si místo trochu kryté, ale blízko cesty. Kello byl velmi unavený a už se těšil, že si odpočine. Drake si vzal první hlídku. Cítil neklid snad, jako kdyby tu nebyl vítán. Jako kdyby tu nikdo z nich neměl být. Tyto pocity však hodil za hlavu, podobně se cítil všude. Když se probudil na hlídku Kello, viděl, že Fala byla vzhůru a sledovala okolí. Jakoby dávala na něco pozor, ale za celou jejich hlídku se nic nestalo. Tak to pokračovalo i po zbytek hlídky, kterou měla Lilly, nic zvláštního se nestalo. Ráno se vydali na cestu. Cesta zabrala půl dne, ale nakonec se před nimi objevilo malé prostranství s několika
Okomentovat
Další informace

Příběh Lilly (Lillian Engera) - 3

Obrázek
Část 3 Lilly se opřela o stěnu a zhluboka se nadechla. Měla pocit, že posledních několik minut snad nedýchala a teď měla naléhavou potřebu to dohnat. Snažila se dýchat pomalu a uklidnit se. Připadala si k ničemu. Drakeovi očividně nepomohla, co víc, zranila ho. Nesnášela ten pocit, když někoho zraňovala. Snad proto, že sama věděla, jaké to je být zraněný. Nesnášela tu bolest. Nechtěla, aby musel trpět i někdo jiný. Fala byla pryč. I to ji mrzelo, i když tušila, že pro ni udělala všechno, co mohla. Drake s Kellem teď stáli u vchodu do místnosti a řešili, co dál. „Nemáš nějaký lék?“ zeptal se Drake. Lilly ta slova zasáhla, tolik toužila léčit. A zatím se jí to očividně vůbec nedařilo. V hlavě si udělala poznámku, že se na to Drakea musí zeptat, jak to s ním vlastně je. „Chtěl bys, jo?“ odpověděl mu Kello a v očích mu zasvítili drzé ohníčky. „Taková legenda přece nepotřebuje, ne?“ Pak mu ale podal malou lahvičku, kterou Drake ihned vyprázdnil. „Tohle není jako ta magie, která bere živo
Okomentovat
Další informace