Lissy Paolohn

 Část 5 Skupina stála uprostřed zničeného dřevorubeckého tábora, všichni prudce oddechovali. Pot jim stékal z čel a mísil se s jejich krví i se zbytky nepřátel. Dívali se po sobě. Snad by se už mohli nazývat přáteli, vždyť společně prožitá dobrodružství tvoří a tříbí sociální vazby mnohem rychleji. Stáli tam, vděční za to, že pořád vidí slunce. Byli rádi, že se potvora rozhodla odejít. Pomalu jim docházelo, a někomu možná i rychleji, že tu mohli zemřít. Stáli tam a poslouchali okolí. Ticho, které se po boji rozprostřelo bylo náhle přerušeno tlumenými nárazy. Vycházely z jediného dřevorubeckého srubu, který ještě zůstal nerozbořený. Kello rychle sebral několik šípů, které se kolem něj válely na zemi. Drake se otočil na Lilly: „Nejprve na mě používáš divnou magii, která ubírá životy a teď tohle. Máš mi dát lektvar, jako používá Kello. Ty mě chceš snad dorazit. Takhle se chováš k legendě?!“ Mluvil udiveně, naštvaně a rozzlobeně. Nedokázal pochopit, že by mu dru...

Část 4 Bylo po boji. Skupina hrdinů se na sebe unaveně podívala a všichni svorně začali prohledávat mrtvoly. Našli pár zlaťáků a několik dalších drobností, ale nic, co by bylo nějak významné. Vydali se lesem po cestě dál k cíli své cesty – do dřevorubeckého tábora. Pokračovali dál na sever a když už se na nebi objevily červánky a slunce začalo zapadat, rozhodli se utábořit se. Našli si místo trochu kryté, ale blízko cesty. Kello byl velmi unavený a už se těšil, že si odpočine. Drake si vzal první hlídku. Cítil neklid snad, jako kdyby tu nebyl vítán. Jako kdyby tu nikdo z nich neměl být. Tyto pocity však hodil za hlavu, podobně se cítil všude. Když se probudil na hlídku Kello, viděl, že Fala byla vzhůru a sledovala okolí. Jakoby dávala na něco pozor, ale za celou jejich hlídku se nic nestalo. Tak to pokračovalo i po zbytek hlídky, kterou měla Lilly, nic zvláštního se nestalo. Ráno se vydali na cestu. Cesta zabrala půl dne, ale nakonec se před nimi objevilo malé prostranství s...

 Část 2 Po tom, co se Lilly vypořádala s loupežníky, prohledala hřbitov. U mrtvol mužů, kteří ji chtěli zabít, našla jen něco málo přes šest goldů. Nic jiného. Usoudila, že pouze okrádali mrtvé a neměli za cíl něco jiného, nebezpečného. V dálce slyšela potok. Protože se jí nechtělo nocovat na hřbitově, a k vodě jí to vždy táhlo, rozhodla se jít tím směrem. Opravdu po nějaké době narazila na potok, kde se rozhodla přenocovat, a hlavně obnovit své síly. Vstala brzo ráno. Milovala, když mohla vidět východ slunce, považovala to za nejkouzelnější část dne. Usedla k meditaci. Položila dlaně na zem, aby se napojila na přírodu. Vybavila si slova starodávné písně, kterou se naučila v druidské škole. Velmi ráda ji zpívala, měla podmanivou melodii a obsah jejích veršů byl takový tajemný. Pomyslela si, že ten, kdo tu píseň napsal musel být velmi dobrý básník. Our hero, our hero, claims a warrior's heart I tell you, I tell you, the Dragonborn comes With a voice ...