Příběh Lilly (Lillian Engera) - 2

 Část 2

Po tom, co se Lilly vypořádala s loupežníky, prohledala hřbitov. U mrtvol mužů, kteří ji chtěli zabít, našla jen něco málo přes šest goldů. Nic jiného. Usoudila, že pouze okrádali mrtvé a neměli za cíl něco jiného, nebezpečného. V dálce slyšela potok. Protože se jí nechtělo nocovat na hřbitově, a k vodě jí to vždy táhlo, rozhodla se jít tím směrem. Opravdu po nějaké době narazila na potok, kde se rozhodla přenocovat, a hlavně obnovit své síly.

Vstala brzo ráno. Milovala, když mohla vidět východ slunce, považovala to za nejkouzelnější část dne. Usedla k meditaci. Položila dlaně na zem, aby se napojila na přírodu. Vybavila si slova starodávné písně, kterou se naučila v druidské škole. Velmi ráda ji zpívala, měla podmanivou melodii a obsah jejích veršů byl takový tajemný. Pomyslela si, že ten, kdo tu píseň napsal musel být velmi dobrý básník.

Our hero, our hero, claims a warrior's heart
I tell you, I tell you, the Dragonborn comes
With a voice wielding power of the ancient nord arts
Believe, believe, the Dragonborn comes.

Když začala zpívat, měla zavřené oči. Mazlila se se slovy a užívala si každou chvíli. Cítila přírodu kolem sebe, klid a nekonečnou svobodu. Měla obrovskou chuť se rozběhnout, nechat vlát své vlasy ve větru a nezastavit se. Užívala si ten pocit. Chtěla roztáhnout křídla a vznést se. Po dlouhé době se cítila takhle bezstarostně. Na chvíli ztichla a ani nevěděla, kolik času uplynulo, když začala zpívat znova. Znova tu samou píseň, ale tentokrát nebyla sama.

Otočila se a spatřila dva muže a psa. Muže bylo přehnané slovo. Jeden byl dragonborn a ten druhý sotva šestnáctiletý chlapec. Drakorozený na ni promluvil. Viděla na něm nádherné stříbrné šupiny a postavou trochu připomínal dvoumetrového svalnatého muže. Na rukou měl poškozené pláty, na zádech nesl krásný kostěný luk a u pasu mu visel dlouhý meč. V ruce držel obyčejný štít a jak si Lilly uvědomila, tak se jí ptal na tu píseň, kterou zpívala. On je legenda? Co? Promluvili spolu pár slov v dračím jazyce. Chlapec, který stál vedle byl hraničář. Jeho oblek byl vyšívaný zlatem, na zádech měl černý kostěný luk. Po jeho boku stála krásná šedivá vlčice. Drakorozený, vlastním jménem Drake, chtěl na Lilly udělat dojem, ale Kelo, mladý hraničář, ho trochu shodil. I když Lilly vůbec netušila, o čem se baví, nejspíš naráželi na něco z minulosti, co nedopadlo tak úplně nejlíp.

Protože druidka stála pod skalním převisem, Kelo a Drake se rozhodli, že za ní slezou. Drake hrdinně seskočil a povedlo se mu přistát opravdu působivým dojmem. Kelo s vlčicí zvolili sice delší cestu, ale rozhodně pohodlnější. Oba dva si počínali tak jistě, že v tu chvíli byla Lilly úplně zmatená. Má jim věřit? Nemá jim věřit? Je vůbec dobře, že se je vydala hledat? Oba dva se tak vyptávali, a tak se snažili konverzovat, že si Lilly najednou uvědomila, že je drakorozený uprostřed potoka, který se snažil přeplavat. Když z vaku vytáhla mapu, aby se podívali kudy jít, Kelovi se rozzářily oči.
„Ty máš mapu!“, udiveně vyhrkl. Nutno podotknout, že to nebyl žádný malý cár papíru.
„Ano,“ odpověděla mu, protože netušila, co by k tomu měla říct dřív.
„Kdes jí vzala?“ zeptal se rychle.
„Ve škole, když jsem se tam ještě učila.“
Drake v tu chvíli stál na druhé straně potoka a vítězně oznamoval, že to dokázal. Kelo se začal omlouvat, protože Drakovo chování už na něj bylo příliš. Nechtěl, aby se druidka lekla a neopustila je hned vzápětí. Ta se ale zasmála s tím, že alespoň bude zábavná cesta.

Vydali se na cestu. Drake cestou sbíral jídlo a Lilly si pomyslela, že pro jednou není špatné, když se o to nemusí starat sama. Strávit pár dní ve společnosti těch dvou by mohlo být příjemné, a navíc by se necítila tak sama. Pořád tu byla ta věštba, to třeba kvůli ní se tak cítí. Potřebovala by ji vyřešit. Celou cestu šli podél potoka. Z lesa postupně vyšli na planiny a pokračovali směrem do hor. I když si po cestě povídali, hovor byl rozpačitý a až k večeru se víc rozproudil. Po tom, co našli vhodné místo na spaní, což byl kamenný kruh a kolem bylo široko daleko vidět, usedli k ohni a najedli se. Oheň příjemně hřál a oni měli konečně čas si v klidu promluvit. Drake opět začal mluvit o legendě.
„Co jsem to zase provedla?“ mumlala Lilly polohlasně a přemýšlela, jak dlouho se na to ještě bude vyptávat. A začala se obávat, že dneškem to rozhodně neskončí. I když se ho Kelo snažil umírnit, Drake si stále vedl svou a stále se vracel k legendě. Až, když se druidka zeptala, proč se vydal na tuto výpravu, byl ochoten změnit téma.
„Přece za drakem, je potřeba zachránit vesnici. Nemůžu dopustit, aby se tu děly takové nespravedlivé věci,“ řekl udiveně a divil se, jakto, že to není všem od začátku jasné.
„Já to mám trochu jinak,“ řekl Kelo, „já totiž… moji rodinu totiž zabil jeden drak. A unesl moji sestru. Chci se pomstít a toho draka zabít. A co ty? Proč jsi tu ty?“ zeptal se nakonec druidky.
„Já hledám, kde se usadit. V žádné vesnici nevydržím déle, než pět měsíců,“ odpověděla po pravdě. Neřekla ale všechny důvody. I když k ní byli očividně upřímní, ona jim prostě nemohla říct všechno hned.
„Můj domov vypálil drak, tam bychom se nemohli usadit,“ pronesl zamyšleně Kelo a druidka jen němě vytřeštila oči. Rychle se ale ovládla a společně s Drakem se tomu nápadu zasmáli. I Kelo byl v některých ohledech velmi horlivý.
„Jak dlouho jsi na cestách?“ zeptal se.
„Už to bude pár let, po tom, co jsem opustila školu jsem hodně cestovala.“
„A to se nebojíš cestovat takhle sama?“
„Co mi zbývá, zatím jsem nenarazila na nikoho, ke komu bych se mohla přidat,“ odpověděla a zvesela na ně zamrkala.
„Tak doufám, že od nás rychle neutečeš.“
„Když jsem neutekla doteď, tak s vámi asi nějaký čas zůstanu,“ zasmála se.
„Když se nebojíš, tak jak se bráníš?“ zajímal se.
„Kouzlím“, odpověděla prostě. „Snažím se bojům vyhýbat a spíš se skrývám a když už, tak útočím z dálky. A taky mám kuši, s tou taky nepřijdu do první linie.“
Mladý hraničář se zamyslel a vytáhl odněkud meč a podával ho Lilly. Podíval se přitom na Drakea: „Vím, že jsi ho chtěl ty, ale…“ kývl směrem k druidce.
„Vezmi si ho, budeš s ním víc v bezpečí,“ řekl jí.
Lilly se na něj pořádně podívala, meč se jí líbil, ale nikdy se s ním pořádně neučila šermovat a bylo jí jasné, že kdyby se s ním pokusila byť jen bránit, že by byla víc nebezpečná sama sobě než svému okolí. A proto s díky odmítla.
„Hm, já taky umím trochu kouzlit,“ pochlubil se Kelo.
Drake se zasmál, ale oheň se najednou zvětšil. A zvětšil se tak moc, až všichni museli uskočit o několik kroků dozadu. Chvíli si ještě všichni povídali a pak už byl čas si rozdělit hlídky. Z praktických důvodů a také protože, že jí stačilo méně spánku si druidka vzala poslední dvě. Chvíli sice brblala něco o tom, že gentlemanství vypadá jinak a že když něco potřebuje, stejně to je na ní, ale věděla, že s tím stejně nic neudělá a že takhle to nejspíš bude probíhat dost často. Na hlídkách se postupně vystřídali všichni, ale nic se nepřihodilo.

Ráno sbalili tábor a vyrazili zase na cestu. Podle mapy věděli, že se mají pořád držet potoka, a tak šli pořád proti proudu, až narazili na jeskynní komplex, který vedl přes potok. Slyšeli, jak blízko něco hučí. Uprostřed potoka byly dva menší ostrůvky a na nich rostly houby. Ze zelených hub dělali gnomové mouku, z těch červených olej do strojů. Z fialových dělali houbové víno, ale to chutnalo tak dobře, jak to zní. Lilly neodolala, a několik zelených hub sebrala. Kelo ji napodobil, ale sebral pár červených hub. Zjistili, že potok je spíš malá říčka, protože to, co celou dobu hučelo, byl vodopád.
„Tak vylezeme do těch jeskyň?“ navrhl Kelo, protože druidka i drakorozený se evidentně k ničemu neměli.
„Lilly, pojď za mnou, Drakeu, ty taky,“ ačkoliv to byl jen chlapec, v některých chvílích měl mimořádnou autoritu. Lilly byla za chvíli u něj, ale drakorozený protestoval. Až když mu druidka slíbila, že mu poví další část legendy, ochotně přišel.
„Vylézt nahoru?“ přemýšlel. „Kelo, já ti pomůžu,“ rozhodl nakonec, co bude nejlepší řešení.
I když se snažil hraničáři pomoct, ten se dostal jen do půlky a sklouzl zpět na zem.
„Teď ty, Lilly, ukaž mu, jak se to dělá,“ vyzval Drake druidku.
Ale ani ona si nevedla lépe a sklouzla z podobné výšky, jako chlapec. Když ale dopadla na zem, všimla si, že na protější straně vede do skály poměrně pohodlná cesta. Když to chtěla sdělit oběma společníkům, Drake už vyšplhal nahoru a viděl, jak před ním utekla nějaká postava. Udělal pár kroků směrem do jeskyně a gnómové, kteří ji obývali utekli do stran. Jen jeden, ten nejstatečnější, který se ale i tak třásl strachy, mu řekl, že mají jít na jih. Nakonec se Drake vrátil a oznámil jim, co zjistil.

Když se na protější straně dostali do jeskyně, po pár krocích v ní narazili na gnóma, který na ně mířil kuší. Promluvili na něj gnómsky, ale ani to ho moc neuklidnilo. Řekl jim však, že mají jít na jih a hledat Fiblštěka a Doblhopku. Nechal je sice projít kolem sebe, Drake se hnal jako vždycky první, ale pořád na ně mířil nataženou kuší. Prošli chodbou a v jedné postranní chodbě viděli pohyb. Rozhodli se to ale neřešit a najít nejdřív ty, které hledali. Koneckonců, v chodbách se mohlo pohybovat spoustu gnómů a oni by tam mohli nejen ztratit spoustu času, ale také se dostat zbytečně do potíží. V další místnosti na ně opět mířili kuší dva gnómové, ale nechali je bez problému projít. A tak došli až k provazovému mostu. Elfku a hraničáře nejspíš udrží, přemýšleli, ale co Drake? Ten se jako vždy rozhodl řešit problém po svém. Odhadl, že ho to nejspíš udrží a vydal se na most. Kupodivu to přešel. Následoval ho Kelo a Lilly, Fala – hraničářova vlčice zůstala na začátku mostu sama. I když ji hraničář volal, nepřiběhla a on se pro ni musel vrátit. Přivítala ho s vyčítavým pohledem, že ji tam nechal samotnou. V místnosti za mostem našli překvapení v podobě dvou velkých otočných věcí, na kterých byly přidělány čepele. Když se k nim ale dostali, někdo je vypnul. Opatrně mezi nimi prošli, ale nic se jim nestalo. Kelo objevil podivná tlačítka ve stěně a když jedno z nich zmáčkl, čepele se opět roztočili. Někdo začal hlasitě nadávat, ale tomu nikdo z hrdinů nerozuměl. Intonace a tón hlasu je však nenechávali na pochybách. A pak v další místnosti konečně našli ty, které hledali.
„Jdete nám pomoct?“ zeptali se Fiblštěk a Doblhopka současně.
„Ne, jsem cestovatelé z Fandalinu a potřebovali bychom pomoct my,“ začal Kello, zase v gnómštině, aby projevil dobrou vůli, ale byl přerušen.
„My potřebujeme pomoc, nás nic jiného nezajímá,“ prohlásil rozhodně Fiblštěk a gnómka přitakala.
„Tak s čím potřebujete pomoct?“ zeptal se hraničář.
Gnómové mu vysvětlili, že je tu přepadává nějaký tvor, který je velmi nebezpečný a přeměňuje se v různé věci. Poslední útok provedl jako koberec. Králové, kteří gnómům vládnou byli zamčeni v jedné z místností, protože jeden král se pomátl a toho druhého držel jako rukojmí a odmítal otevřít dveře. Když se k těm dveřím dostali, neviděli na nich žádnou slabinu, která by se dala využít k jejich otevření. Docílili jen toho, že na ně mířili dvě těžké nabité kuše ze zdi. Domluvili se ale s králem, který byl při smyslech, že když je osvobodí od toho neznámého nepřítele, že oni jim na oplátku dají to, co potřebují.

A tak se vydali prozkoumávat podzemní komplex, aby ho odhalili. Koho? To sami pořádně nevěděli. Drake všechno prozkoumával magií a Lilly si po chvíli vzpomněla, že může nahlédnout do své Knihy nestvůr. Chvíli hledala, jestli nenarazí na něco, co by odpovídalo popisu toho, co mají zabít. Po zhruba patnácti minutách opravdu našla zápis, který by mohl být on.

Mimic neboli měňavec
Mimic se mění v předměty různého druhu, které předtím viděl
Neplatí na něj: kyselina, položení

Není toho moc, zhodnotila Lilly. A tak pokračovali v hledání. Nakonec to byla ta místnost, kde cestou od gnóma s kuší viděli pohyb, ale nevěnovali mu pozornost. Silná transformační magie vyzařovala z jednoho sudu. Jakmile Drake vstoupil do místnosti, mimic zaútočil a drakorozený, který byl takovým útokem překvapený, nedokázal uhnout. Mimic měl podobu truhlice se spoustou zubů a očí. Pak na něj zaútočil hraničář s šípem, namočeným v nějakém jedu. Nevypadalo to, že by to způsobilo velké zranění. Ve svém útoku ale úspěšně pokračoval Drake, který si přivolal červeného dráčka. Mimic na Drakea opět zaútočil a zranil ho. Ale Lilly už stála za ním a léčila ho. Opět zaútočil hraničář, tentokrát však mocnějším útokem, který podpořil i červený dráček.  A zapojila se i Fala, která mimika kousla. Když však od něj uskakovala pryč, mimic ji srazil k zemi takovou silou, že se ani nepohnula. Boj pokračoval, hraničář byl naštvaný a útočil ještě agresivněji. Drake nezůstával pozadu a Lilly mu věnovala ještě chvíli své léčitelské péče, než se přesunula k Fale. I když ji chtěl vyléčit hraničář, druidka mu pokynula, aby pokračoval v útoku, že ona se o ni postará. Položila na ni ruku, pronesla několik tichých slov a Fala vstala a odběhla do chodby. Mimic se mezitím změnil v obrovskou konstrukci kraba s klepety a uvěznil v nich Drakea a červeného dráčka. I když se drakorozený bránil, jeho snaha vyšla marně. Červený dráček se však stihl z jeho klepet vyprostit. Lilly, která neměla ráda, která byla naštvaná, že se boj nechýlí ke konci a mimic se z polorozpadající konstrukce proměnil v novou konstrukci, setřásla z ramene kuši a vystřelila. Malinko se jí ale třásly ruce a šipka mimika jen neškodně minula a odrazila se od zdi o pár stop vedle. Teď už byla opravdu naštvaná. I když nechtěla ublížit drakorozenému a to byl taky důvod, proč nejdřív použila kuši, rozhodla se použít magii. Vyčarovala obrovský ledový střed, který se zabodl doprostřed konstrukce a mimic se opět objevil, ve své hlavní podobě – jako truhla. Střep se ale rozletěl a část menších střepů zasáhla Drakea. Druidka zvedla ruce v omluvném gestu a hraničář mimika jedním šípem dorazil. Jakmile viděl, že z mimika zbylo jen víko od truhly, vydal se hledat Falu. Když vyběhl z místnosti, čekal, že na ní narazí ve vedlejší chodbě. Tam však nebyla. Otočil se na své společníky a prohlásil, že ji musí za každou cenu najít.
„To necháš jako vyjednávat nás dva?“ zděsila se Lilly.
Drake se na ni otočil: „Klid, to zvládneme. Budeš mít vedle sebe legendu.“
A Kelo byl rád, že tohle nebude muset řešit, i když věděl, že najít vlčici bude znamenat dost jiných problémů.

Pokračovat na část 3