Rajani Desai (Pevnost Snake Jogg) - 2

Část 2

Z města se vydali přímo k pevnosti. Jeli na koních a vyhnuli se veškerým potenciálním problémům. Teda snažili se jim vyhnout a kupodivu jim to vyšlo. Na místo tak dorazili poměrně brzo. Les sahal až téměř k pevnosti, jen asi posledních pět set metrů se táhla nízká tráva. Pevnost stála na kopci. Byla noc, ale dva dny před úplňkem tma stejně nebyla nijak velká. Jediná, komu to nevadilo, byla Rys. Sesedli z koní a nechali je pást se mezi stromy. Nespěchali, Rys uvařila polévku a společně vymýšleli plán, co dál. Rys přivolala spoustu krys, které poslala do pevnosti. Rajani vyvolala oko, které se vznášelo ve vzduchu a poslala ho tam také. Zároveň provedla rituál jazyků, takže mohla odečítat ze rtů komukoliv a rozumět mu. Byla přesvědčená, že se podívala do každé místnosti, zjistila počty vojáků a odlišila je podle stavu. Nemilým překvapením byli démoni, které viděla. Zaujal ji muž, který seděl v knihovně a na zemi kolem něj zářil magický kruh, jehož síla vedla až do stropu. Mohl to snad být ten, koho hledají? Ten, koho mají zabít? Zjistila, že démoni, které předtím viděla, něco hledají. Byly skloněni nízko k zemi a ve stájích prohledávali snad každý kout. Elfka ale netušila, co by mohli hledat. Schovali tam snad něco? Po hodině kouzlo skončilo a oko zmizelo, temná elfka však celý postup zopakovala ještě dvakrát, aby prohledala celou pevnost. Neuvědomila si však, že na jednu místnost zapomněla. Popravdě si nemyslela, že by tam mohla nějaká místnost vůbec být, což se později ukázalo jako zásadní chyba. Stejně jako to, že i druidka zopakovala své kouzlo a opět vyslala své krysy na průzkum a taky aby v pevnosti sežraly všechno, co mohli. Barbar začal být netrpělivý. Nebavilo ho plánovat, zabývat se taktikou a vyčkávat na vhodnou příležitost. Podle něj byly všechny příležitosti k útoku stejně vhodné a odkládat něco málokdy pomohlo. I když ho na chvíli značně zaujalo všechno, co se dalo sníst a také se chvíli pokoušel přijít na to, jak vyrobit z krysy pivo, ale pořád na něj byla celé to čekání dlouhé. Ani jeho píšťala ho nedokázala udržet na místě déle než pár ne moc dobrých písní. Nakonec všichni usnuli a Jralaxle, temný elf, držel hlídku.

Barbar zoufale zavyl, když Rajani dokončovala popis pevnosti, kterou sledovala celou noc a vypadalo to, že plán ještě není ani zdaleka vymyšlený. Snažil se sice přispět svými radami, ale rychle to vzdal, když viděl, že o ně nikdo nestojí. Zvedl se a vyrazil směrem k pevnosti. Když si toho ostatní všimli, neochotně, avšak rychle se zvedli a vydali se za ním. Udržovali si přiměřený odstup. Možná, že by to do jejich plánu přece jen zapadlo. Jarlaxle promluvil na Rajani: „Víš, že u naší rasy není obvyklé, aby vedl muž. Myslím, že od teď bys tu měla velet ty.“
„Není jiná možnost, že? Už takhle asi nepůsobíme moc důvěryhodně…“ váhavě souhlasila elfka a dost nervózně si zkousla ret. Pomyslela si, že to není nejspíš ten nejlepší nápad, ale byli už tak blízko pevnosti, že nezbývalo vymyslet nic jiného. Barbar se právě dostal k bráně do pevnosti. Jestli ho překvapilo, že proti němu stojí ozbrojení vojáci s nataženými luky, nedal to na sobě nijak znát. Všechno nasvědčovalo tomu, že v pevnosti očekávali problémy.
„Kdo jste?“ zeptal se barbara stroze jeden z vojáků.
„Nemáte právo znát mé jméno,“ zavrčel barar.
Voják se však nenechal odbýt: „Kdo jste?“
Barbar pohlédl za sebe a kývl směrem ke zbytku své skupiny.
„Já už nemůžu. Pořád něco řeší a dohadují se. Je to s nima k nevydržení,“ podíval se na vojáka značně zoufale.
„Dobrá tedy,“ slitoval se nad ním voják a pokynul jednomu z démonů, aby barbara doprovodil do stáje. Tam na ně čekal další démon a oba dva chtěli barbarovi zabavit veškeré zbraně. Ten se ale nedal a prosadil si, že si je nechá. To se však nedalo říct o zbytku jeho skupiny.

Když se k bráně dostali oba Rys, Rajani a Jarlaxle, také jim se nelíbilo, že na ně vojáci míří zbraněmi. Ale ani oni, nedali nic najevo. Rajani se tvářila nezúčastněně a na otázky kdo jsou nechala odpovídat svého šéfa. Ten nejprve trval na tom, že budou mluvit výhradně se šéfem pevnosti, ale když viděl, že to nikam nevede a že by se půl dne nemuseli pohnout, odpověděl.
„Tohle je první dcera rodu Bea. Přišli jsme pro věc, která je pro nás velmi důležitá a chceme se s vámi domluvit.“
Ork se zatvářil všelijak, ale nakonec svolil, že je pustí dovnitř.
„Zbraně nechte tady,“ dodal na poslední chvíli, ale o nic méně nesmlouvavě.
Orkům neušlo, jak se skupina na sebe podívala, ale Rajani po krátkém zaváhání rozhodla.
„Udělejte co říká,“ a jako první odhodila svůj rapír.
Druidka i elf následovali jejího příkladu. Pak byli vpuštěni dovnitř. Odvedli je na místo, kde už nějakou dobu čekal barbar. Chtěl vyjádřit údiv nad tím, že nemají zbraně, ale elfka ho rychle předešla.
„Tady není vhodné místo na jednání…“ prohlásila trochu panovačně a nechala viset nevyřčený konec věty ve vzduchu.
„Dobře, pojďte tedy se mnou,“ došlo orkovi, „ale jen vy,“ upřesnil, když se k ní přidal elf.
I když Jarlaxle protestoval, že ji nesmí nechat samotnou, orka nepřesvědčil a Rajani mu musela nařídit, aby zůstal s ostatními, že půjde sama. Podívali se na sebe a oba věděli, že jiná možnost není, než to prostě risknout.

Když Rajani vedli pevností, rozhlížela se všude kolem a hledala něco, co by se mohlo zdát užitečné. Nic však neviděla. Doprovázely ji stráže, až to spíš vypadalo, že je elfka zajatec. Jaké bylo její překvapení, když ji dovedli do místnosti, o které si myslela, že neexituje, že tam nic není, jen zdi. Uprostřed místnosti sedělo pět mužů, z nichž jeden převyšoval ostatní nejen svou výškou, ale i autoritou, která byla zřejmá na první pohled. Elfka hned věděla, že tohle je šéf. A taky si uvědomila osudovou chybu, když považovala tohle místo za neškodné a pořádně ho neprohlédla.
„Posaďte se,“ vybídl Rajani šéf pevnosti překvapivě zdvořile.
Posadila se a její dosavadní nucený doprovod ji opustil. Elfka chtěla, aby odešli i ostatní, ale šéf pevnosti její přání zamítl. Znechuceně ohrnula rty a vyjádřila svůj nesouhlas, i když si byla vědoma, že je na tenkém ledě a byla vlastně vyděšená jako králík. Odvrátila hlavu a horečně přemýšlela. Znovu se na šéfa pevnosti podívala, tentokrát velmi zaujatě, když promluvil drowsky.
„Můžeme si promluvit ve vašem mateřském jazyce,“ navrhl lámaně.
Už už se chtěla pustit do vyjednávání, když si uvědomila, že se jí na celé situaci něco nelíbí. Všichni ostatní lámané drowštině rozumněli.
„Nejednáte fér,“ vyprskla, „tohle si nenechám líbit. Jsem neozbrojená, vy máte kolem sebe všude stráže, mohou stát za dveřmi…“ rozhodila rukama kolem sebe a prudce vstala. Židle se s rachotem odsunula, Rajani se otočila k odchodu. Boss luskl prsty a vzápětí ji dva orkové chytili za paže a nacpali do úst roubík. Chtěla něco zavrčet, ale z úst jí nevycházel žádný zvuk. Příšerně ji to naštvalo a snad jen díky tomu a pořádné dávce štěstí navíc se jí podařilo vykroutit z pevného sevření orků. Ihned otevřela portál a zmizela jim. Orkové se po sobě zmateně podívali a pak se dali do prohledávání pevnosti. Byli přesvědčeni, že se nemohla teleportovat nikam daleko. Nebo, co kdyby se neteleportovala nikam daleko, vždyť tam přece něco hledala.

Jarlaxle se zamračil, když se objevily drobné záblesky. Vzápětí na to se otevřel portál a z něj vyběhla Rajani. Démoni, kteří stáli kolem nich zpozorněli, ale zatím se nepohnuli.
„Máme problém,“ vyhrkla elfka, ale Rys ani barbar ji nevnímali. Byli zabráni do družného hovoru a zdálo se, že nevnímají nic okolo.
„Něco je tu špatně, něco tu nesedí,“ pokračovala a doufala, že ji poslouchá alespoň jejich šéf.
Krátce na to uslyšeli křik a řev. Barbar poznamenal: „Říkali zabte je. Mysleli tím nás, že jo?“
Vypadal, jakože se těší na boj. Že se konečně bude něco dít.
„Jo,“ přitakala nevesele Rys a stáhla se doprostřed skupiny. Tu vyhlídka na boj zas tak netěšila.
Elf, šéf skupiny, na nic nečekal a zaútočil na nejbližšího démona. Ve vysoké botě se mu podařilo propašovat dýku, kterou použil. Nečekal, že ho zabije, ale i jeho samotného překvapila síla útoku. Spokojeně se zašklebil, silný útok ho dokázal potěšit vždy. Démon se po něm ohnal, ale bezvýsledně. Elka byla naštvaná, že se to tak celé zvrtlo. Tušila, že na tom má velký podíl, a to jí na náladě moc nepřidalo. Začala kolem sebe šířit tak negativní energii, že to schytali všichni. Druidka to z nich odnesla nejhůř, ale pořád se nestala jednou z hromady mrtvol, která se se najednou ocitla za dveřmi. Barbar byl tak šťastný, že může bojovat, že ani nepostřehl, co udělala Rys. Zdálo se, že proti jednomu z démonů mají výhodu, což se ukázalo jako druidčina práce. Ta pořád zůstávala schovaná uprostřed skupiny. Útok démonů schytal Jarlaxle, ale zůstal natolik silný, aby útok opětoval. Pak kolem nich Rajani vytvořila neviditelnou zeď, která vedla od okna a skupinu bezpečně oddělila od zbývajících démonů a dalších útočníků, kteří tam právě přibíhali. Těm hodnou chvíli trvalo, než jim došlo, že mezi nimi stojí neviditelná bariéra a jejich útoky nemají žádný efekt. Barbar ale na jejich útoky odpovídal a také útočil do zdi, rozzuřený z toho, že nemůže bojovat. Silou se snažil dostat k nepřátelům, které teď od něj někdo držel pryč. Stěžoval si, že se těšil na boj a sotva to začalo, někdo mu to zas překazil. Druidka se změnila v malého opeřence a vylétla oknem ven. Elfka zbylé dva členy skupiny provedla přes portál pryč z pevnosti. Objevili se na louce.
„Nemůžu říct, že by mě to vyloženě nebavilo,“ prohlásila nakonec. Ráda kouzlila a toho odpoledne, i když to nedopadlo moc dobře, koneckonců kouzlila dost.
„Příště to ale asi budeme muset vzít útokem, tohle už nám neprojde,“ podívala se na elfa a pokračovala „možná, že ti teď budu do vedení kecat víc. Začalo mě to bavit.“
Stáli na louce a pod pevností a společně s Rys, která kroužila nad nimi, se vydali k lesu. V pevnosti vládl chaos, ale nikdo je nepronásledoval. Alespoň zatím.