Lissy Paolohn

Část 2 Malý gnóm nervózně přešlápl, když skupinka čerstvě seznámených dobrodruhů prošla kolem něj. Uvedl je do salonku. „Musím se vás zeptat na jména,“ řekl mírně, ale nesmlouvavě. „Mé jméno je Tellis. Tellis Harn,“ odpověděl tiefling s přirozenou autoritou. Přitáhl si plášť blíže k tělu. Nechtěl, aby symbol havraní lebky na jeho hrudi přivolal nežádanou pozornost. Iris na něj kradmo pohlédla. „Já jsem Velký Zelenobijec,“ hlásil se ork o slovo vzápětí. Chvíli se přel s gnómem, kterému to jako jméno nepřišlo, ale nakonec ustoupil. Ještě chtěl dodat něco o tom, že by se slušelo si sundat kápi, ale i to si nakonec rozmyslel, když se díval vysoko nad sebe. Potom se představila Iris, jako Gerda a Peepeepoopoo jako Nero. Ani jeden z neuvedl své příjmení, oba se tvářili, že ho prostě nemají. Po krátkém přemýšlení gnóm kývl a otočil se na zbývajícího člena skupiny. „A tobě říkají jak, pane?“ „Jméno není důležité,“ zachmuřeně zabručel stařec a obočí se mu svraštilo. „Je...

Část 1 Lesní cestou se ozýval zvuk ztěžka se šourajících nohou. Staršího muže, který očividně napadal na jednu nohu, doprovázelo pravidelné klapání dřevěné hole. Postupoval pomalu, vlasy  mu prokvétaly šedinami a tělo už také nevydrželo to, co dřív. Kdyby neměl metr sedmdesát, jeho rysy by náhodného pozorovatele přesvědčily o tom, že je to trpaslík. Ostražitě se kolem sebe rozhlížel i přes to, že les byl tichý a klidný. Za ta léta se naučil být takový, nejednou mu to zachránilo život. Zastavil se, když uprostřed cesty viděl stát prázdný vůz. Takový valník. Něco mu na tom nesedělo. Chyběl kůň, některé sudy byly převrácené na zemi a když přišel blíž, viděl šípy, které trčely z valníku. Pomalu ho obešel, viděl stopy, které vedly ze severu na jih a ještě jiné, které vedly do lesa. Vytáhl pár šípů, které byly mělce zapíchnuté ve dřevě. Ani mu to nedalo moc práce. Pak si vzal svůj deník a pečlivě si zaznamenal polohu vozu. Z lesa ho pozorovaly dva páry očí. Jedny dravé, hladové...