Lissy Paolohn

Část 1 Lesní cestou se ozýval zvuk ztěžka se šourajících nohou. Staršího muže, který očividně napadal na jednu nohu, doprovázelo pravidelné klapání dřevěné hole. Postupoval pomalu, vlasy  mu prokvétaly šedinami a tělo už také nevydrželo to, co dřív. Kdyby neměl metr sedmdesát, jeho rysy by náhodného pozorovatele přesvědčily o tom, že je to trpaslík. Ostražitě se kolem sebe rozhlížel i přes to, že les byl tichý a klidný. Za ta léta se naučil být takový, nejednou mu to zachránilo život. Zastavil se, když uprostřed cesty viděl stát prázdný vůz. Takový valník. Něco mu na tom nesedělo. Chyběl kůň, některé sudy byly převrácené na zemi a když přišel blíž, viděl šípy, které trčely z valníku. Pomalu ho obešel, viděl stopy, které vedly ze severu na jih a ještě jiné, které vedly do lesa. Vytáhl pár šípů, které byly mělce zapíchnuté ve dřevě. Ani mu to nedalo moc práce. Pak si vzal svůj deník a pečlivě si zaznamenal polohu vozu. Z lesa ho pozorovaly dva páry očí. Jedny dravé, hladové po lidské krv

 Část 5 Skupina stála uprostřed zničeného dřevorubeckého tábora, všichni prudce oddechovali. Pot jim stékal z čel a mísil se s jejich krví i se zbytky nepřátel. Dívali se po sobě. Snad by se už mohli nazývat přáteli, vždyť společně prožitá dobrodružství tvoří a tříbí sociální vazby mnohem rychleji. Stáli tam, vděční za to, že pořád vidí slunce. Byli rádi, že se potvora rozhodla odejít. Pomalu jim docházelo, a někomu možná i rychleji, že tu mohli zemřít. Stáli tam a poslouchali okolí. Ticho, které se po boji rozprostřelo bylo náhle přerušeno tlumenými nárazy. Vycházely z jediného dřevorubeckého srubu, který ještě zůstal nerozbořený. Kello rychle sebral několik šípů, které se kolem něj válely na zemi. Drake se otočil na Lilly: „Nejprve na mě používáš divnou magii, která ubírá životy a teď tohle. Máš mi dát lektvar, jako používá Kello. Ty mě chceš snad dorazit. Takhle se chováš k legendě?!“ Mluvil udiveně, naštvaně a rozzlobeně. Nedokázal pochopit, že by mu druidka chtěla ublížit. Můž