Příběh Lilly (Lillian Engera) - 3

Část 3

Lilly se opřela o stěnu a zhluboka se nadechla. Měla pocit, že posledních několik minut snad nedýchala a teď měla naléhavou potřebu to dohnat. Snažila se dýchat pomalu a uklidnit se. Připadala si k ničemu. Drakeovi očividně nepomohla, co víc, zranila ho. Nesnášela ten pocit, když někoho zraňovala. Snad proto, že sama věděla, jaké to je být zraněný. Nesnášela tu bolest. Nechtěla, aby musel trpět i někdo jiný. Fala byla pryč. I to ji mrzelo, i když tušila, že pro ni udělala všechno, co mohla. Drake s Kellem teď stáli u vchodu do místnosti a řešili, co dál.
„Nemáš nějaký lék?“ zeptal se Drake. Lilly ta slova zasáhla, tolik toužila léčit. A zatím se jí to očividně vůbec nedařilo. V hlavě si udělala poznámku, že se na to Drakea musí zeptat, jak to s ním vlastně je.
„Chtěl bys, jo?“ odpověděl mu Kello a v očích mu zasvítili drzé ohníčky. „Taková legenda přece nepotřebuje, ne?“ Pak mu ale podal malou lahvičku, kterou Drake ihned vyprázdnil.
„Tohle není jako ta magie, která bere život,“ podíval se kolem sebe. Lilly sebou trhla a odvrátila se. Nejprve předstírala, že zkoumá místnost. Nakonec došla k tomu, že by vlastně nebylo od věci ji prozkoumat, ale nic, kromě houbového vína, v ní nenašla. Kello se najednou začal otáčet. Měl divný pocit, že něco není v pořádku. Jako by mu něco chybělo. Fala! Když si to uvědomil, zmocnila se ho panika. Horečně přemýšlel, kam mohla běžet a po zádech mu sjel studený pot. Kývl na Drakea a ukázal do chodby.
„Musím jít,“ vychrlil, „musím najít Falu,“ a s těmi slovy vyběhl z místnosti.

Drake se podíval na Lilly. Pokrčil rameny, došel zpátky k jazyku, který se válel na podlaze a byl jedinou připomínkou toho, že ještě před chvíli bojovali s mimikem.
Lilly mu konečně věnovala pozornost: „Jsi v pořádku?“
Drake pokrčil rameny, a kývl. Pak ukázal palcem na zbytek poražené nestvůry: „Třeba by se nám to mohlo hodit na draka.“
Lilly zavrtěla hlavou. Na draka ne, pomyslela si. „Víš co? Vezmi to s sebou, mohlo by se to hodit jako důkaz, že jsme je zbavili nepřítele.“ Ani ji nenapadlo, že by si mohla špinit ruce takovým neřádstvem. Drake očividně přemýšlel dost podobně, protože nařídil svému dračímu společníkovi, aby vzal jazyk on.
„Tak jdeme za králem,“ shodli se oba a vydali se známou cestou – kolem ostrých čepelí a přes provazový most. Když došli do místnosti před královským pokojem, narazili na Fiblštěka a jeho společnici.
„Tak c-co?“ zeptali se.
„Toto se dělo,“ ukázal Drake na malého dráčka a jemu, skoro jako na povel, vypadl mimikův jazyk z tlamy.
Lilly přikývla. „Ano, porazili jsme… zabili jsme vašeho nepřítele. Vyřešili jsme vám váš problém.“
„Vy jste nás zachránili,“ vděčně vydechli oba gnómové.
„Ano, zachránili jsme vás.“
„Tak to vás musíme odměnit,“ řekla gnómka a pokynula svému parťákovi, „přines to támhle ze skříně. Ty dvě věci… víš které přece.“
Drake se tvářil dost udiveně. „Tohle nám pomůže proti drakovi?“
„Mohlo by, jsou to magické věci. Ale možná, že vám něco lepšího dá náš král.“
Gnóm jim podával dvě věci. Tyč, která byla deset stop dlouhá (a kouzlem se dala zmenšit na délku jedné stopy) a amulet, který dával určitou šanci na to trefit nepřítele. Drake se na věci podíval s opovržením.
„Taková legenda jako já tohle nevyužije,“ podal je Lilly. Ta si je vzala a chvíli přemýšlela, co s tím. Pak prostě amulet uklidila do váčku a opřela se o hůl. Už tak měla na sobě štít a teď ještě tohle? Uvidíme, co nám dají ještě králové.

Mezitím se Kello toulal jeskynním komplexem. Vydal se směrem k provazovému mostu, protože si myslel, že tamtudy Fala utekla. Narazil ale jenom na gnóma.
„Neběželo tudy před chvílí něco?“ ptal se Kello v obavách.
„Ne, nic jsem tady neviděl od té chvíle, co jste tudy prošli vy,“ odpověděl gnóm. Kello přikývl, otočil se a rázoval chodbou směrem k velkým kuším. I tady potkal gnóma a i jeho se zeptal, jestli neviděl Falu.
„Ale ano, něco tudy proběhlo. Asi to mohla být ona. Chtěl jsem po tom vystřelit, ale nestihl jsem to.“
„Vystřelit?!“ zděsil se Kello.
„No, slyšel jsem zvuky boje a pak tu něco proběhlo, neměl jsem čas přemýšlet…“ bránil se gnóm, ale v hlase mu nezněla ani stopa lítosti.
„No dobře, no dobře,“ zamumlal Kello a zálibně se podíval na kuše. Pak odspěchal dál do chodby. Pomyslel si, že jedna z těch kuší by se mohla hodit a tak poslal zprávu Drakeovi, aby to zkusil vyjednat. Pozorně si prohlížel chodbu a hledal stopy po Fale. Chvíli si myslel, že by snad mohl nějaké objevit. Jediné, co viděl, bylo velké množství otisků bot. Po Fale ani stopa. Doslova. Rychle prohlédl známou místnost s obřími zkonstruovanými kraby, ale ani tam nebyla. A tak se vydal chodbou dál, až konečně zaslechl hlasy. Znělo to, jako by se bavili, sem tam někdo zavýskl. Byl ve střehu, opatrně se blížil ke dveřím a nahlédl dovnitř. Viděl gnómy, jak se vesele baví a ve středu dní byla Fala. Běhala mezi stoly, ze kterých ji gnómové házely kusy čehosi, co ihned končilo v její tlamě.
„Falo!“ zavolal na ni Kello s úlevou. Byl rád, že ji konečně našel. Po krátkém zaváhání za ním přišla. Pořád se ale ohlížela za gnómy, jestli ji ještě nenakrmí nebo nepodrbou. Když se tak nestalo, došla, ke Kellovi.
Podrbal ji za ušima: „Lekla ses, viď?“ Zašeptal pár slov a její rány se začaly zacelovat, škrábance zmizely. Jenže chlapcova kůže najednou po celém těle začala modrat. Vyděsil se. Nepomohlo mu ani to, že se mu gnómové začali smát.
„To se tu občas stává možná to zmizí, možná ne,“ hýkali smíchy a odmítali prozradit víc.

Drake s Lilly se vydali zkontrolovat oba krále. Hlavně Lilly chtěla vědět, jestli je ten druhý v pořádku. Drakorozeného víc zajímala odměna, která by jim pomohla porazit draka. Zabouchal na dveře. Zevnitř se ozývalo divné nesrozumitelné mumlání.
„Chceme vám pomoct, otevřete,“ ozval se Drake.
„Už jste to vyřešili? Já vám nevěřím,“ ozval se hlas blízko u dveří.
„Ano, zabili jsme tu věc, která vás tu napadala a zabíjela,“ snažila se ho přesvědčit Lilly, neúspěšně.
„Pořád vám nevěřím, potřebuji důkaz někoho z našich,“ trval na svém král. Nakonec mu to potvrdil Fiblštěk, jeho věrný poddaný a po dlouhé chvíli se konečně otevřely dveře. Dráček hodil jazyk mimika na zem. Král vyjekl. Konečně jim však uvěřil a rozhodl se jim dát slíbenou odměnu. Druhý král, který ani teď nevypadal normálně zalezl pod postel. Když už se Lilly chtěla zeptat, jestli je v pořádku, opět vylezl a v rukou držel dvě věci. Vysoký špičatý kouzelnický klobouk (pro wizzardy) a hůlku (pyrotechniku).
„S tímhle máme zabít draka, jo?“ ohrnul nos drakorozený. Nebyl přesvědčený, že by jim to jakkoliv mohlo pomoct.
„Magie je řešení pro všechno… a teď když dovolíte, musíme to tady dát do pořádku,“ mávl král rukou kolem a dával najevo, že už je načase odejít. Drake se snažil vyjednat jednu z těch kuší, o které se zmiňoval Kello ve zprávě, ale král už se tím odmítal zabývat. Prohlásil, že svoji část dohody splnili. Kello, který akorát přišel a zaslechl poslední větu, hodil do místnosti tchoří lahvičku. Mělo to jedinný účinek, králově zmizeli za dalšími dveřmi a oni osaměli.
„Ty jsi modrý!“ překvapeně vydechl Drake. „Zase další magie.“
„Hmmmpf.“
Lilly stála vzadu a nemíchala se do jejich debaty, jejíž jediným cílem bylo to, že si jeden hraničář utahoval z toho druhého. Věděla ale, že to není nic nebezpečného a bavila se jejich výstupem.
„Tak ty se mi směješ, jo? No počkej,“ zavrčel výhružně Kello. Chystal se zaútočit na Drakea, doufal, že také zmodrá. To už bylo na Lilly příliš. Jedna věc bylo slovní špičkování, ale útok? Ani omylem. Skočila mezi ně a snažila se zabránit tomu, aby se do sebe pustili. Nevěděla přesně, co se v další chvíli přesně stalo, ale Kello najednou zmizel. Podívali se na sebe s Drakem, pokrčili rameny a vydali se chodbou zpátky s tím, že na něj snad někde narazí. Fala je spolehlivě vedla. Narazili na něj v ložnici gnómů. Ti, kteří se jich předtím báli, se jim teď smáli. Teda, nejmladšímu hraničáři. Nenesl to nijak lehce a když viděl, že se s tím nedá nic dělat a ani jeden ze společníků se nemá k tomu, aby mu pomohl, rozhodl se odejít zpátky do města. Vydali se tam nakonec všichni. I když si cestou z něho jeho společníci dělali ještě legraci, jeho zmodrání pomalu mizelo. S tím se zlepšovala i chlapcova nálada, Lilly si ale byla jistá, že jim to při nejbližší příležitosti vrátí.

Ve vesnici šli ihned za starostou. Drake vyvolal rozruch, když tvrdil, že je drak. Sešla se skoro celá vesnice a jen díky pohotovému zásahu hostinského nedošlo k žádným potížím. Starosta, jak bylo jeho zvykem, s nimi mluvil zásadně přes zavřené dveře.
„Vy mu vážně chcete něco dát?“ ptal se Kello. „Vždyť nás minule obral o deset zlaťáků. Dá nám za to vůbec něco?“
Protože se zajímal především o další úkol, nechal to vyřešit své společníky a šel se podívat na nástěnku. Drake s Lilly zase zůstali sami. Druidka si v duchu povzdychla, nesnášela vyjednávání nebo jakékoliv jednání. Nikdy z toho neměla dobrý pocit. V tomhle spoléhala na chlapce. Mladý hraničář byl v tomto směru i přes svůj věk dost schopný.
„Tak jak jste dopadli?“ ozval se hlas starosty.
„No, máme, přinesli jsme… tady, tu věc na draka.“
Vedle dveří se objevil malý otvor. „Dejte mi tu věc, vyplatím vám za ni odměnu.“
Po chvíli váhání dali starostovi magický klobouk. Ten jim vyplatil padesát zlatých, každou minci pečlivě prostrčil podedveřmi a když se starší hraničář zmínil o tom, že jim dluží ještě deset, doplatil jim i to. Když Drake odcházel, že je věc vyřešena, Lilly se ještě chvilku zdržela.
„Vyčistila jsem ten hřbitov, jak jste po mě chtěl.“
„No jo, no jo, tak to bych vám měl dát odměnu,“ zamyslel se starosta a přidal ji k vyplaceným zlaťákům.

U nástěnky uviděli Kella. Podívali se na vypsané úkoly, ale protože nevěděli, na který se vydat, odložili to na později.
„Lilly, nedáme mu ten amulet?“ vzpomněl si Drake. „Myslím, že jemu by se mohl hodit.“
„Jaký amulet?“ nechápal Kello.
„Dostali jsme od gnómů takovou věcičku – amulet, když jsme zabili toho mimika,“ vysvětlila mu druidka, ale protože viděla jeho nechápavý výraz, dodala, „když jsi hledal Falu, tak nám to dal Fiblštěk, poddaný králů.“ Natáhla k němu ruku a podala mu drobný předmět. Drake mu vysvětlil, k čemu to slouží.
„Děkuju.“
Zašli se podívat do místního krámku. Drake si vyzvedl objednanou zbroj. Nová prodavačka nevěděla, že zaplatil pouze zálohu a vydala mu ji. On jí na oplátku nechal svou starou zbroj, se kterou nevěděl, co dál. S potěšením si ji vzala. Kello si objednal šípy a lepší zbroj. Lilly se rozhlížela po krámku a přemýšlela, jestli by se jí tu něco hodilo, hraničářům nevěnovala pozornost.
„Lilly, nemáš padesát zlatých?“ ptal se Kello. Potřeboval zálohu na svůj nákup.
„Co?“ překvapeně se na něj otočila.
„Drake nemá, říká, že jsi je brala ty,“ poukazoval na odměnu za poslední úkol.
„No, jo…“ potvrdila. Na pultu viděla ležet povědomou košili. Ale možná, že se jí to jen zdálo, že už ji někde viděla. Pustila to z hlavy. „Mám je, potřebuješ všechny?“
Kello jí chtěl na oplátku něco dát. Podával jí amulet Abatora ve tvaru malé dýky, ale protože dlouho mlčela, přidal i diamanty v odhadované hodnotě padesáti zlatých. Druidka mu dala peníze a dál se rozhlížela v obchůdku. Došla k závěru, že nic nepotřebuje. Ne tady.
„Kdyby tu byla nějaká bylinkářka…“ přemýšlela nahlas.
„Mohli bychom zajít za Adabrou, to by mohlo být to, co hledáš.“
„Ale nejprve se zastavíme v hostinci, tam by mohli vědět, kde je. A také se najíst.“

V hostinci nikdo nebyl. Bylo to zvláštní. Hostinský Vestička, který byl zároveň majitelem, je obsloužil a bylo zřejmé, že se s oběma hraničáři zná.
„Je to normální, že tu nikdo není?“ ptala se Lilly, která tam byla poprvé. „Víte, na cestě za vámi jsem touto vesnicí téměř proběhla, tak nevím, jak to tady chodí.“
„Ne, není to normální. Většinou tu obsluhuje takový malý půlčík. Jednou jsme se málem i porvali. No, to je jedno,“ zarazil se najednou Kello, jako by prozradil příliš. Ale možná, že si nechtěl jen pošramotit pověst.
„Jo, nosí mi super jídlo,“ přidal se Drake a pochvalně zamručel.
Když k nim přišel hostinský, mladý hraničář se ho zeptal: „Neviděl jste Adabru?“
„Má tu pronajatý pokoj, ale zrovna je na cestách,“ odpověděl.
„A nemohl byste nás zavést k jejímu pokoji?“ ptal se Kello, který doufal, že by ji Fala mohla najít podle jejího pachu.
„To opravdu nemohu, pochopte,“ zamítl to hostinský, aniž by nad tím dlouze uvažoval.
„Snad tu bude, až se vrátíme z dalšího úkolu.“
Kello vytáhl jednu červenou houbu. „Dovedla bys z toho něco vyrobit?“
„Dovedla, dá se z toho vyrobit olej“ přikývla Lilly a chlapec se zatvářil spokojeně. „Ale ne tady, budeš muset počkat.“ Kello se zatvářil zklamaně, ale druidka svůj názor nezměnila. Nechtěla riskovat nepříjemné následky, kdyby se to nepovedlo.
Kello pozvedl svůj korbel: „Je tu ještě něco, co musím udělat. Chtěl bych připít na padlého spolubojovníka. Bohužel už s námi není, ale v tuhle chvíli je mu… už je mu dobře.“ Hlas se mu na chvíli zadrhl a Lilly napadlo, že toho spolu museli zažít opravdu hodně.
„Na Milwu,“ řekl chlapec a zhluboka se napil.
„Tak okej,“ pozvedl Drake svůj džbán vody a také připil. Lilly je mlčky pozorovala a nechala je vyjádřit lítost a úctu.
„Na Milwu,“ řekl Kello znovu a kopnul do sebe zbytek. Drake se bez odkladu začal cpát jídlem, které si objednal.

Když dojedli, přišel čas vybrat si další úkol. Co se týče odměny, všechny byly za sto zlatých. Druidka chtěla úkol, při kterém by mohli narazit na Adabru. Nikdo z nich nevěděl, kterým směrem se vydala a všechny možnosti, které měli, jim připadaly stejně dobré. Nakonec to rozhodl Kello.
„Adabra je bylinkářka a kořenářka, tak by mohla být v lese. Tam bychom mohli mít větší šanci, že ji potkáme,“ snažil se analyzovat situaci.
„Souhlasím, také jsem pro úkol, který povede lesem,“ přidala se elfka Lilly.
„Co ty legendo, půjdeš s námi nebo budeš dál pít vodu?“ ptal se Kello Drakea.
„Vodu? Od kdy legenda pije vodu?“ durdil se drakorozený, ale zvedl se k odchodu spolu s ostatními.
„No, třeba právě proto jsi legenda,“ nadhodila Lilly polohlasem, ale nikdo jí už nevěnoval pozornost. Zvolili si transport potravin a nářadí do dřevorubeckého tábora.

Před Bartenovým obchodem je uvítal muž, který měl už připravené zásoby do dřevorubeckého tábora.
„Nechcete si vydělat nějakou zlatku?“ mávl na ně.
„No, to mě zajímá,“ přikývl Kello a začal zjišťovat další informace.
„Půjdete na sever, je to pár dní cesty. Potřebuju tam doručit tyhle dva pytle zeleniny a bednu nářadí.“
„Drakeu, práce,“ zvolal vesele Kello a potvrdil tím hostinskému, že tu práci berou. „Tak je vem,“ ukázal na hromadu potravin.“
„Nemáte nějaký vozík k tomu?“ zajímal se Drake. Nechtělo se mu to tahat v rukách.
„Poslední vozík se rozbil při poslední cestě do tábora. Přepadli je na cestě. Budete to muset zvládnou takhle.“
Lilly stála opodál a neměla se k tomu, aby něco z toho vzala. Přece jen, vedle ní stáli Drake a Kello a ona doufala, že to bude stačit na to, aby nemusela nic nést. Silák Drake vzal pytel a dal ho Kellovi na ramena. Ten zavrávoral a byl rád, že stojí. Drakorozený si pal sám vzal bednu a pytel a vyrazil ven z vesnice.
„Tak to ti teda pěkně děkuju,“ poznamenal mladší hraničář ke staršímu. Nebyl tak silný, aby rozhodně by se mu šlo pohodlněji bez dodatečné zátěže.
„Nechtěl jsi udělat dojem na slečnu? Tak se tvař jako hrdina, a ne jako nějaký modrák,“ popíchl ho Drake. Mluvil tak, aby je druidka neslyšela.
Lilly byla docela spokojená, že na ni nezbylo nic. Netoužila se táhnout s nějakými věcmi. Nebyla bojovník, byla léčitelka. Zbývalo ještě několik hodin denního světla, a tak se vydali na cestu. Šli do té doby, než narazili na přijatelné místo k přenocování.

Drake našel přijatelné místo. Bylo kousek od cesty, sice nebylo úplně kryté, ale pokud by se někdo po cestě blížil, vidděli by ho. Rozdělali oheň a posadili se k němu.
„Dovedla bys z toho něco vyrobit?“ připomněl se chlapec.
„Tak ukaž,“ natáhla ruku a vzala si od něj houby. Stačilo by to na tři lahvičky oleje, ale druidka byla ráda, že zvládla vyrobit jednu. Byla celá zamazaná a netvářila se zrovna přívětivě. Vyrobila vysoce hořlavý olej.
„To byla teda práce, ta výroba stála fakt za to. Tohle mám rozhodně u tebe,“ zavrčela a podala chlapci lahvičku. Bylo to náročnější, než čekala.
„Děkuju, jsi zlatá,“ usmíval se Kello na lahvičku s olejem i na Lilly současně.
„Lepší zlatá než modrá,“ nedokázal si odpustit poznámku Drake.
Chapec se nabídl, že si vezme hlídku místo ní. Chtěl se revanšovat za výrobu oleje, která očividně nešla podle plánu. Lilly byla ráda, že má čas se dát nějak do pořádku a s povděkem to přijala. Když však ráno zjistila, že Kello je kvůli tomu tak unavený, že neunese bednu s nářadím, nepřišlo jí to už tak skvělé.
„Gentlemani už asi vymřeli,“ mumlala si pro sebe dalších několik hodin, co nesla inkriminovanou bednu. Drake s lehkostí sobě vlastní popadl zbylé potraviny a držel s druidkou krok. Kello byl rád, že je rád.
Když přijímali úkol, byli varováni, že na cestě se vyskytují nepřátelé. Nejspíše nějací bandité. Rozhodně to bylo něco, kvůli čemu do tábora nemohli vézt potraviny normální lidé. Poslední výprava byla zabita. Vzpomněli si na to, když po levé straně cesty uviděli vyvýšené místo a odněkud z toho směru zaslechli hlasy. Nechali náklad na kraji cesty a rozhodli se to prozkoumat.

Drake vyrazil ještě předtím, než na něj mohlo zapůsobit kouzlo druidky, které posilovalo skrývání se. Drakorozený došel na začátek cestičky, která vedla nahoru. Uviděl orka, který se díval jeho směrem. Netrvalo dlouho a řítil se na něj. Drake si stoupl doprostřed cestičky tak, aby ji zablokoval. Lilly přeběhla přes cestu po které sem přišli a skryla se za velký kámen. Kello se k ní po chvíli přidal. U beden s nářadím a s jídlem zůstala jenom Fala. Kello, který nechtěl, aby se vlčice znovu zranila, byl velmi odhodlaný. Viděl, jak jsou nepřátelé u sebe, a tak se rozhodl zahájit bitvu monstrózním útokem. Lilly ho ustaraně pozorovala, bála se, aby ho jeho vysoká motivace nezradila. Jakmile vystřelil, věděl, že to byla dobrá rána.  Jeden z orků se skácel k zemi. Bleskově vytáhl další šíp a znovu zamířil. I tentokrát našel šíp svůj cíl. Třetí z nepřátel viděl, odkud útok přišel, a tak se poslednímu šípu vyhnul. Seskočil z římsy a rozeběhl se přímo na Kella s Lilly. Druidka nečekala, že se k nim tak rychle přiblíží. Byla příliš vyděšená na to, aby se dokázal soustředit na útok a její ledová čepel se roztříštila o stěnu daleko za orkem. Drake se před sebou pustil do svého nepřítele a boj si náležitě vychutnával. Velmi rychle mu oddělil nohy od trupu. Jeho společník, dráček, zaútočil na dalšího z nepřátel. Ten mu jeho útok vrátil s mnohonásobně větší silou. Společně s orky se na bojišti vyskytovali i vlci, prozatím ale nic nedělali. Stáli kolem ohniště a když začali orkové umírat, tiše se vytratili.

Kello opět zaútočil na orka, který byl těsně předtím. Rozzářily se mu oči a vystřelil na něj. Pořád to ale nebyla smrtelná rána. Hraničář se přesunul doprostřed cesty, doufal, že se mu podaří orka odlákat tak, aby nešel po druidce. Povedlo se mu to, ale bylo to vykoupeno velkým zraněním. Lilly nervózně přešlapovala na místě, nebyla z těch, kteří by klidně snášeli boj. Oči měla trochu zarudlé.  Chtěla pomoci Kellovi, vyléčit ho a dostat ho pryč z nebezpečí. Ale možná, že by měla zkusit zaútočit na orka. Pohlédla na svou kuši. Věděla, že ho nezraní tak, jako hraničáři, ale přesto, ork se musel držet z posledních sil. Něco jí našeptávalo, že by to měla zkusit, a tak vzala kuši a vystřelila. Šipka orkovi projela hlavou. Konečně byl mrtvý. Zbýval poslední nepřítel, ke kterému se přesunul Drake. Jeho dráček ho zranil tak moc, jak to jen dokázal. Ale ork byl hbitý a jeho útok mu vrátil s takovou silou, že to dráček nevydržel a zmizel. Drake byl naštvaný, chtěl ho pomstít, ale Kelo byl rychlejší. Natáhl luk, vystřelil, a i poslední z útočníků padl.  

„Ten byl můj,“ zařval drakorozený a začal bezhlavě sekat do mrtvého těla před sebou.
Kello se podíval na Falu. Byla daleko, ale přesto to musel zkusit. Chtěl vědět, jestli dokáže vycítit vlky.
Lilly se dívala po bojišti. Viděla, že vlci nikde nejsou a Fala pořád zůstala u věcí, které nesli do dřevorubeckého tábora. Přemýšlela, co by měli dělat dál. Viděla zuřícího Drakea, unaveného Kella a sama byla vyděšená. Když si vzpomněla na to, jak sama bojovala proti těm na hřbitově, otřásla se. Nechápala, že něco takového vůbec zvládla. Nejspíš by jim všem prospělo pár hodin pořádného spánku, než se vydají na další cestu. 

Pokračovat na část 4