Příběh Lilly (Lillian Engera) - 1

Část 1

S nostalgií procházela Letohradem. Bylo to místo, kde se před několika lety stala druidkou. Bylo to místo jejího domova, protože v něm strávila valnou část svého života. Právě se vrátila ze svých cest, na které se vydala přes vody obklopující Letohrad. Nevedlo se jí však tak, jak čekala, a proto se vrátila zpátky. A kromě toho měla za úkol rozluštit věštbu, která byla vyslovena již při jejím narození. Lilly se vrátila, protože se chtěla coby léčitelka usadit v nějaké vesnici v kraji, ve kterém vyrostla a chvíli si od všeho odpočinout.

Prošla Zeleným lesem, až se nakonec dostala do vesnice jménem Fendelin. Na první pohled nebyla ničím zvláštní, ale ve vzduchu byl strach. Sám starosta byl tak zbabělý, že se neodvažoval vystrčit hlavu ven ze svého stavení a záležitosti zásadně vyřizoval přes zavřené dveře. Lilly chtěla zjistit, jestli ve vesnici nepotřebují léčitelku. Dozvěděla se, že nepotřebují, ale prý kdyby je chtěla zbavit draka, že to by jim ohromně pomohlo.
„Je to pár dní, co tudy prošla skupina hrdinů. Říkali, že nás ho zbaví. Nevypadali sice nijak slabě, ale léčitel by se jim určitě hodil,“ řekl jí starosta.
Lilly naklonila hlavu na stranu a zamyšleně se zeptala: „Když budu souhlasit, že jim pomůžu, co mi k tomu všemu řeknete? Potřebuju všechny informace, které máte.“
„Není toho moc, co bych vám mohl povědět, ale něco jen přece. Nedaleko bydlí léčitelka Adabra. Nevím, jestli jste o ní slyšela, ale asi spíš ne. Vypadáte, že jste zdaleka,“ rozmluvil se starosta. Lilli jen pokyvovala hlavou a naznačila, aby pokračoval. Nechtěla řešit otázku původu, už tak se s ní trápila řadu let. To ale starosta nevěděl.
„Ano, jistě, jistě, pak museli varovat trpaslíky. Jsou to tvrdohlavá cháska, tihle hoši, a bylo s nima těžký pořízení. Ale naši hrdinové je přece zachránili, i když si trpaslíci postavili hlavu, že nikam do bezpečí nepůjdou. Zastavili se tu na pivo a něco nám řekli. Teď odešli do Mečových hor hledat nějaké posvátné předměty. Je to tak den, dva, co odešli. Ano, ano, spíš den to bude, možná byste… ale je tu ještě jedna věc…“ starosta se odmlčel.
„Je tu nějaký problém?“ zeptala se Lilly. Starosta byl neklidný a nebylo těžké uhodnout, že nic dobrého se za tím rozhodně neskrývá.
„Totiž,“ spustil starosta rozvážně, „za naší vesnicí se nachází hřbitov, kde jsou pohřbeni naši mrtví lidé. Chodíme tam vzdát úctu předkům. Poslední dobou však každý, kdo tam šel, se už nevrátil. Ani ti nejstatečnější muži se nevrátili. Potřebovali bychom to prověřit.“
Po chvíli ticha, kdy ani jeden nepromluvil ještě dodal, že to nebude zadarmo a slíbil jí ne nevýznamné zásoby jídla. Lilly bylo jasné, že se jí ptá, jestli by se na to nechtěla podívat. I když to neřekl napřímo doufal, že se sama nabídne, že to prozkoumá a popřípadě vyřeší. Nepřemýšlela dlouho. Jejím posláním druidky bylo léčit a chránit lidi před smrtí. Tohle sice byla ochrana jiného druhu, protože i když nikdo netušil, co se na hřbitově děje, sotva to určitě potřebovalo bylinkový obklad, přesto se dlouho nerozmýšlela. Navíc se ukázalo, že he to stejným směrem jako hory, v nichž chtěla dostihnou ony hrdiny a připojit se k nim. Možná, říkala si, že jejím osudem není sedět ve vesnici na kraji světa, ale doprovázet hrdiny na jejich cestách nebo by možná měla sama něco vykonat. Pokrčila rameny, ať tak či tak, nemohla u starosty sedět věčně. Přijala jeho nabídku, spěšně se s ním rozloučila a vydala se na cestu.

Den sotva začal a Lilly kráčela rychlou chůzí. Nechtěla se zbytečně zdržovat, ale kolem poledne přece jen zpomalila. Snědla jednoduchý oběd, který se skládal z chleba a sušených zelených placek. Dopřála si i pár kousků sušeného masa. Po krátkém odpočinku se znovu vydala na cestu. Tentokrát však už nešla prostředkem cesty, jako by se nechumelilo, ale skrývala se ve stínech a opatrně prozkoumávala okolí. K večeru se dostala na hřbitov. Cestou nikoho nepotkala, zato teď se ze hřbitova ozýval hluk a Položila ruce na zem a zhluboka se nadechla. Něco bylo špatně. Koneckonců, to věděla předem, jinak by sem nešla. Lilly viděla dva muže, jak vykrádají jeden z hrobů. Stála na vyvýšenině a viděla tak přes zeď na vzdálenou část hřbitova. Chvíli přemýšlela, jestli se přece jen neotočí a nepůjde svou cestou, ale slíbila starostovi, že se o to postará. Zvedla svoji kuši a v klidu zamířila. Nikdo si ji zatím nevšímal a tak první rána dopadla bližšímu z mužů přímo doprostřed zad. Ten se otočil, rozhlížel se, ale nikoho neviděl. Jeho kumpán se pohotově skryl za jedním z náhrobků a opětoval střelu. Minul. Z bližšího konce hřbitova však přiběhli další dva zloději. Byli o hodně blíž k Lilly než ti předchozí. A ihned také zaútočili. Jeden minul, jeden poranil druidce ruku. Naštěstí to ale nebyla rána, která by jí bránila v dalším boji. Obrovský kus ostrého kusu ledu dopadl před nejbližšího z lupičů. Lilly tiše zaklela, netrefila se. Přesto však úlomky, které odletovaly do všech stran jednoho lupiče zasáhly a krev mu nyní stékala po obličeji a rukách. Ze severní části hřbitova se ozval hluboký hlas, pobízející lupiče, aby nezvaného hosta vyřídili co nejrychleji, aby mohli pokračovat v práci. Druidka však nikoho neviděla, a tak se plně soustředila na všechny lupiček, kteří stáli nyní blízko sebe. Znovu seslala ledové kouzlo a tentokrát se obrovský kus ledu zapíchl prostřednímu z nich do hrudi. Jen jeden byl natolik bystrý, aby postřehl kouzlo, které Lilly sesílala a stačil se mu včas vyhnout. Na ostatní to dopadlo s plnými účinky. Nikdo z nich však ještě nebyl natolik vážně zraněn, aby zemřel.

Tři lupiči se rozhodli přelézt zeď hřbitova, aby se dostali blíž druidce, která jim zatím unikala bez vážnějšího zranění. Jednomu se dokonce podařilo přelézt zeď hřbitova a svalit se na druhou stranu. Další lupič takové štěstí neměl a spadl zpátky na hřbitov. Lupiči nebyli nijak zvlášť trénovaní a Lilly se podařilo vcelku rychle dva z nich zabít. Jeden z nich měl ale štěstí a druidka utržila další zranění. Jeden z šípů neminul svůj cíl a zasáhl ji. Pořád ji to ale neomezovalo v boji, snad je jen chtěla o to víc zabít. Všimla si ale, že u sochy dole na hřbitově sedí nějaký muž, který vypadal honosněji než její současní protivníci. Byl to ten, který ostatním poroučel. Vypadalo to, že se situace nevyvíjí podle jeho představ. Na opačném konci hřbitova se stále ozývaly rytmické údery. Ork, který do něčeho vytrvale bušil neměl o své okolí sebemenší zájem a vytrvale pracoval. Lissy si pomyslela, že to bude možná problém, ale teď se o slovo hlásilo něco naléhavějšího. Jeden z banditů se dostal až k ní a ona ho jen tak tak stihla zastavit oblakem plným jedu. Kdyby se to prodávalo v lahvičkách, možná by to mohly používat i jiné ženy jako sebeobranu, pochvalovala si spokojeně, když ji protivník klesl k nohám.  Muselo by se to samozřejmě doladit, ale myšlenka by tam byla, pokračovala ještě chvíli v přemýšlení, když viděla bílou lebku mrtvého muže. Jako kdyby ji ohlodali myši. Jenže na další přemýšlení nebyl čas. Vůdce lupičů se zapojil do boje a druidka nestačila uhnout jeho dvěma bleskurychlým ranám. Byl to nebezpečnější protivník. Odhodila ho sice tlakovou vlnou a na chvíli se jí ho podařilo udržet od těla, ale rychle se dostal zase zpátky. I na něj použila jedový oblak, ale jak byla zraněná, podařil se jí vykouzlit jen slabý stín skutečného kouzla, které tak tak rozežralo povrch lupičova brnění. Vysmál se jí a minul. Vedle druidky totiž stály 3 kopie jí samotné. Viděla, že ho zmátla. A věděla, že jí to na čas pomůže. Lupič se zuřivě oháněl a ork, který znenadání přerušil svoji práci, se zmateně rozhlížel. Neviděl svoje kumpány, jen jednoho mrtvého uprostřed hřbitova. Slyšel však zvuky boje za zdí a tak se proti zdi jednoduše rozběhl. Zeď jeho náraz vydržela. Druidka ho vzala na vědomí a naštvaná z kouzla, které se jí nepovedlo nyní předvedla tak silný oblak jedu, že to nevydržel lupič. Obličej měl dočista rozežraný a mrtvý tupě padl k zemi. Zeď se však pod dalším nárazem zachvěla a bylo jasné, že už dlouho nevydrží.

Druidka se přesunula na roh hřbitova. Pořád zůstávala mimo hřbitov, nevěděla, jestli tam lupiči něco nenastražili. Neustále vnímala, že něco není v pořádku. A tak byla radši opatrná. Ork se k ní bleskurychle přemístil. Na to, jak byl velký (a že byl vyšší, než nejvyšší hřbitovní zdi), byl zatraceně rychlý. Některé věci by mě měly přestat vyvádět z rovnováhy, pomyslela si Lilly, když po ní ork mrštil své kopí a neminul. Ještě pár takových a nevrátím se. Rychle zahnaly podobné myšlenky z hlavy a snažila se znovu soustředit. Vystřelila z kuše a šipka úspěšně zasáhla svůj cíl. Bylo jí však jasné, že to nestačí. Hlídala si jeho pohyb, ale snažila se od něj vzdálit co nejdál. Hodil po ní další kopí, tentokrát minul. Pomyslela si, že má další šanci. Unaveně se usmála a už když vypouštěla šipku z kuše, věděla, že to bude špatná rána. Zasáhla orka mezi oči tak, že se spíš odrazila od jeho tvrdé kůže. Ork se však lekl a zakopl. Dopadl na šipku, která mu projela hlavou a na místě zemřel. Druidka si oddechla. Někdy se boje vyhrávají pomocí náhody a tahle přišla v pravý čas. Zbývalo jí síly sotva na jedno kouzlo a přestože šipek měla ještě něco přes tucet, nerada by vyčerpala poslední možnost kouzlení příliš brzy. Rychle posbírala několik šípů, její protivníci několikrát minuli a ona získala dobrý materiál na další šipky. Později je z nich vyrobí. Sedla si na zem a pořádně se napila. Nemohla říct, že by byla klidná, ale stres z boje pomalu opadával. Byl čas to trochu víc prozkoumat.

Pokračovat na část 2