Lissy Paolohn

Část 2 Z města se vydali přímo k pevnosti. Jeli na koních a vyhnuli se veškerým potenciálním problémům. Teda snažili se jim vyhnout a kupodivu jim to vyšlo. Na místo tak dorazili poměrně brzo. Les sahal až téměř k pevnosti, jen asi posledních pět set metrů se táhla nízká tráva. Pevnost stála na kopci. Byla noc, ale dva dny před úplňkem tma stejně nebyla nijak velká. Jediná, komu to nevadilo, byla Rys. Sesedli z koní a nechali je pást se mezi stromy. Nespěchali, Rys uvařila polévku a společně vymýšleli plán, co dál. Rys přivolala spoustu krys, které poslala do pevnosti. Rajani vyvolala oko, které se vznášelo ve vzduchu a poslala ho tam také. Zároveň provedla rituál jazyků, takže mohla odečítat ze rtů komukoliv a rozumět mu. Byla přesvědčená, že se podívala do každé místnosti, zjistila počty vojáků a odlišila je podle stavu. Nemilým překvapením byli démoni, které viděla. Zaujal ji muž, který seděl v knihovně a na zemi kolem něj zářil magický kruh, jehož síla ved...

Část 1 Rajani se rozhlédla kolem sebe a nespokojeně ohrnula rty. Právě se seznámila se třemi dalšími členy skupiny, která byla vytvořena pro nově vypsanou misi. Nemohla si vybírat, a tak se musela smířit s tím, kam se dostala. Šéf jim nedal mnoho času na přípravu a při cestě do místní hospody sotva znala jejich jména. Hospoda U Černého jelena byla poloprázdná. Nebylo divu, přes den lidi pracovali, než aby vysedávali u piva. Přesto to zašumělo, když vešel samozvaný šéf grupy za všemožného cinkotu všech serepetiček, co měl na sobě. Doprovázen barbarem se usadili za stůl a když poklidně smočili rty ve zpěněném nápoji, rozruch zase utichl. Dívčí část skupiny chvíli počkala a pak se druidka s elfkou nenápadně připojily ke svým kumpánům. V krbu hořel oheň a u piva se sedělo příjemně. Vzduch nebyl tak zatuchlý, jako ve většině hospod, očividně se tu pravidelně větralo a okolí naznačovalo, že se jedná o lepší místo. Koneckonců, z útržků rozhovorů kolem občas zaslechli slova jak...

 Část 2 Po tom, co se Lilly vypořádala s loupežníky, prohledala hřbitov. U mrtvol mužů, kteří ji chtěli zabít, našla jen něco málo přes šest goldů. Nic jiného. Usoudila, že pouze okrádali mrtvé a neměli za cíl něco jiného, nebezpečného. V dálce slyšela potok. Protože se jí nechtělo nocovat na hřbitově, a k vodě jí to vždy táhlo, rozhodla se jít tím směrem. Opravdu po nějaké době narazila na potok, kde se rozhodla přenocovat, a hlavně obnovit své síly. Vstala brzo ráno. Milovala, když mohla vidět východ slunce, považovala to za nejkouzelnější část dne. Usedla k meditaci. Položila dlaně na zem, aby se napojila na přírodu. Vybavila si slova starodávné písně, kterou se naučila v druidské škole. Velmi ráda ji zpívala, měla podmanivou melodii a obsah jejích veršů byl takový tajemný. Pomyslela si, že ten, kdo tu píseň napsal musel být velmi dobrý básník. Our hero, our hero, claims a warrior's heart I tell you, I tell you, the Dragonborn comes With a voice ...

Část 1 S nostalgií procházela Letohradem. Bylo to místo, kde se před několika lety stala druidkou. Bylo to místo jejího domova, protože v něm strávila valnou část svého života. Právě se vrátila ze svých cest, na které se vydala přes vody obklopující Letohrad. Nevedlo se jí však tak, jak čekala, a proto se vrátila zpátky. A kromě toho měla za úkol rozluštit věštbu, která byla vyslovena již při jejím narození. Lilly se vrátila, protože se chtěla coby léčitelka usadit v nějaké vesnici v kraji, ve kterém vyrostla a chvíli si od všeho odpočinout. Prošla Zeleným lesem, až se nakonec dostala do vesnice jménem Fendelin. Na první pohled nebyla ničím zvláštní, ale ve vzduchu byl strach. Sám starosta byl tak zbabělý, že se neodvažoval vystrčit hlavu ven ze svého stavení a záležitosti zásadně vyřizoval přes zavřené dveře. Lilly chtěla zjistit, jestli ve vesnici nepotřebují léčitelku. Dozvěděla se, že nepotřebují, ale prý kdyby je chtěla zbavit draka, že to by jim ohromně pom...